Kimchi poprvé

Už dlouho jsem byla zvědavá na kimchi. Poprvé jsem se o něm doslechla z učebnice pro pučtoky, kde Korejka hovořila o tom, že vždycky snídá rýži a kimchi.

Podruhé jsem o něm slyšela, když kamarádka říkala, že je to druhé nejzdravější jídlo na světě.

A pak už jsem jen pátrala, kde bych ho mohla koupit. Narazila jsem na něj v Tamda Foods v pražské Sapě, ale pouze v kilovém balení, což se mi zdálo poněkud moc. Nakonec se mi zadařilo v korejském obchodě taktéž v pražské Sapě, kde jsem si koupila úhlednou plechovku se 160 g tohoto pokrmu.

Už předtím jsem věděla, že kimchi má být převážně kvašené zelí. Složení na mé plechovce říká, že jde o čínské zelí, vodu, sůl, chilli, cukr, šalotku, česnek a zázvor.

V pátek konečně nastala vhodná příležitost ho vyzkoušet. Můj milý nebyl doma, takže jsem mohla s podivným jídlem experimentovat sama na sobě. Porozhlédla jsem se na internetu, abych zjistila, jakým způsobem se to dá jíst, a docela mě oslovil tento recept: http://www.thekitchn.com/recipe-kimchi-fried-rice-with-extra-greens-177942

Nepátrala jsem, co je gochujang a rozhodně jsem ho do jídla nepřidala. Uvařila jsem si dopředu rýži, pak jsem na troše oleje opekla na kolečka nakrájený pórkový košťál a bílou papriku, přidala jsem kimchi, pak rýži a vejce a jedla jsem to takto, bez sojovky.

Nebylo to úplně špatné, ale nějaké mega nadšení se taky nekonalo (nicméně dnes mě totéž čeká k obědu, protože musím spotřebovat zbytek kimchi). Máte-li někdo recept na nějakou jinou kimchi specialitu, tak sem s ním.

Jak si vylepšuju kávu

Káva pro mě bylo po dlouhou dobu něco, co jsem nevyhledávala a aplikovala pouze v případě nouze nejvyšší (a pak to dopadalo tak, že jsem byla úplně rozklepaná, na studium či seminárku jsem se stejně nemohla soustředit, oči se mi zavíraly, ale rozbušené srdce mi nedovolilo usnout).

To se změnilo, když jsem ve svých 22 letech odjela na Erasmus do Říma. V Itálii prostě kafi neutečete. V bytě jsme se často setkávaly v kuchyni na kafepauzu a já tedy začala kávu připravenou v moka konvičce pít. Ráno s mlékem a cukrem, odpoledne pak už jen slazenou černou.

A náklonnost ke kávě mi zůstala i po návratu, jen jsem ji pak už povětšinou pila vždycky s mlékem.

Od moka konviček jsem minulý týden upgradeovala k espressu (pořídila jsem si na aukru nádherný ojetý pressovar v retro designu a rosničkově zelené barvě, který vaří fenomenální kafe) a už opět jedu v režimu, že ráno káva s mlékem, později už bez. A ať dávám kafe do sítka v konvičce nebo v espressu, je vždycky možné ho nějak vylepšit.

Někdy si kupuju ochucenou kávu v Oxalisu. Je navoněná až moc, takže jí stačí použít jen trochu a přidat k běžné kávě (občas si koupím nějakou lepší, ale povětšinou mi stačí arabica z Lidlu nebo Kauflandu, čtvrt kila za méně než 50 Kč; rozhodně nebrat modrý Jacobs a jednou jsem si pěkně naběhla z kávou Alfredo, která zabalená vypadala moc pěkně, ale byla přepražená a hnusná). Výsledná káva je mňam mňam. Osvědčily se mi příchutě English Toffee, Kokosový dort a Barbados, zklamala mě příchuť Amaretto.

Ale jsou i jiné možnosti, třeba koření. V arabském světě se pije káva s kardamomem, je pak trochu štiplavá, voní více sladce a mnohem víc nakopává. Podobnou službu poskytuje taky zázvor, někdy používám sušený, jindy na malé kousky nakrájený čerstvý.

Káva je dobrá taky se skořicí, vyzkoušela už jsem taky směsi dáta másala a perníkové koření.

Koření vždy přidávám do sítka s kávou, voda přejde přes něj a výsledná káva je čistá, chutná a voňavá.

Někdy do sítka přidám trochu kakaa. To není v kávě tak výrazné, ale trochu tam cítit je.

Jindy si kávu vylepšuju už hotovou. To pak nepoužívám ke slazení cukr, ale nějaký dobrý sirup, karamelový, vanilkový nebo mandlový.

Ve snaze se cukru vyhnout někdy používám alternativní přírodní sladidla. Zkusila jsem přírodní melasu, měla barvu a konzistenci dehtu a kafe se mi po ní zdálo ještě hořčí. Pak existují různé přírodní sirupy, obilné, rýžové, datlové, ty jsou fajn. A osvědčil se mi taky Sladovit z ječmenného sladu doporučovaný makrobiotiky.