Káva pro mě bylo po dlouhou dobu něco, co jsem nevyhledávala a aplikovala pouze v případě nouze nejvyšší (a pak to dopadalo tak, že jsem byla úplně rozklepaná, na studium či seminárku jsem se stejně nemohla soustředit, oči se mi zavíraly, ale rozbušené srdce mi nedovolilo usnout).
To se změnilo, když jsem ve svých 22 letech odjela na Erasmus do Říma. V Itálii prostě kafi neutečete. V bytě jsme se často setkávaly v kuchyni na kafepauzu a já tedy začala kávu připravenou v moka konvičce pít. Ráno s mlékem a cukrem, odpoledne pak už jen slazenou černou.
A náklonnost ke kávě mi zůstala i po návratu, jen jsem ji pak už povětšinou pila vždycky s mlékem.
Od moka konviček jsem minulý týden upgradeovala k espressu (pořídila jsem si na aukru nádherný ojetý pressovar v retro designu a rosničkově zelené barvě, který vaří fenomenální kafe) a už opět jedu v režimu, že ráno káva s mlékem, později už bez. A ať dávám kafe do sítka v konvičce nebo v espressu, je vždycky možné ho nějak vylepšit.
Někdy si kupuju ochucenou kávu v Oxalisu. Je navoněná až moc, takže jí stačí použít jen trochu a přidat k běžné kávě (občas si koupím nějakou lepší, ale povětšinou mi stačí arabica z Lidlu nebo Kauflandu, čtvrt kila za méně než 50 Kč; rozhodně nebrat modrý Jacobs a jednou jsem si pěkně naběhla z kávou Alfredo, která zabalená vypadala moc pěkně, ale byla přepražená a hnusná). Výsledná káva je mňam mňam. Osvědčily se mi příchutě English Toffee, Kokosový dort a Barbados, zklamala mě příchuť Amaretto.
Ale jsou i jiné možnosti, třeba koření. V arabském světě se pije káva s kardamomem, je pak trochu štiplavá, voní více sladce a mnohem víc nakopává. Podobnou službu poskytuje taky zázvor, někdy používám sušený, jindy na malé kousky nakrájený čerstvý.
Káva je dobrá taky se skořicí, vyzkoušela už jsem taky směsi dáta másala a perníkové koření.
Koření vždy přidávám do sítka s kávou, voda přejde přes něj a výsledná káva je čistá, chutná a voňavá.
Někdy do sítka přidám trochu kakaa. To není v kávě tak výrazné, ale trochu tam cítit je.
Jindy si kávu vylepšuju už hotovou. To pak nepoužívám ke slazení cukr, ale nějaký dobrý sirup, karamelový, vanilkový nebo mandlový.
Ve snaze se cukru vyhnout někdy používám alternativní přírodní sladidla. Zkusila jsem přírodní melasu, měla barvu a konzistenci dehtu a kafe se mi po ní zdálo ještě hořčí. Pak existují různé přírodní sirupy, obilné, rýžové, datlové, ty jsou fajn. A osvědčil se mi taky Sladovit z ječmenného sladu doporučovaný makrobiotiky.
Ahoj! A zrovna o kávě, to kvituju:) Tu arabskou s kardamonem z džezvy umí skvěle v klubu cestovatelů v Karavanserai u Mánesu. A můj osobní tip, káva s vanilkovým sojovým mlékem (nesladím a takhle je to přirozeně sladké, nadpřirozeně delikátní!
OdpovědětVymazatJé, sojové mléko občas kupuju, ale jen to plain, neutral, tohle je dobrý tip!
OdpovědětVymazatJinak Vietnamci v Sapě do něj zase lijí salko, to je pak až moc sladké, ale lahoda :)
Ve Španělsku jsem si taky zvykla na kafe z "cafetery" (pořádně jsem neznala český název, ale googlila jsem obrázky moka konvičky a je to ono:o)) a pak jsem si ji tady koupila. Pro kafe chodím do takového malého krámku a vím, že majitel to kafe osobně jezdí zkoumat na různé kontinenty. Jednou mě potěšil, když jsem šla pro svoje oblíbené Mexiko, že prý je to jedno z nejsilnějších kafí, co mají, a jsme asi jediní dva, kdo ho pijí, a že ho většinou kupují lidi, co kávě už trochu rozumí. Což bych neřekla, že se úplně trefil, nicméně jsem na tom tak, že v kavárně si teď už dám kafe málokdy, protože moje je prostě lepší:o) A taky čím líp ho umím, tím míň sladím a dávám míň mlíka.
OdpovědětVymazatKáva s příchutí mě ale nikdy moc neoslovila. K Vánocům jsem společně s elektrickým mlýnkem (takže už můžu kupovat zrno, takže víííc kafe najednou) dostala i kafe s čokoládovou příchutí, ale taky nic. Asi jsem na cestě propít se k černýmu, neslazenýmu kafi.
černé neslazené kafe pijí moji rodiče, já budu asi vždycky mlsný jazýček, co bude pít tyhle kafový prasárny :). ale cukru dávám jen trošičku.
OdpovědětVymazat