Taky se vám stává, že někde něco sníte, moc vám to chutná, ale nejste úplně s to odhadnout všechny suroviny ani postupy a tak různě pátráte po případných receptech?
Mně se to stává často a nalezenými recepty se buď řídím úplně nebo si je ponechám jen jako hlavní inspiraci, ale ve výsledku už je to moje jídlo.
Před lety jsme měli s kamarády marocký mejdan, oni se zrovna z Maroka vrátili, strávili tam dost času s místními, přivezli si dobroty, koření a chuť nám také něco uvařit něco marockého. Mě velice oslovil mrkvový salát, moc dobrý, svěží, lahodný, jen jsem nevěděla, co krom mrkve v něm bylo a jak se připravoval.
A dostala jsem na něj zase chuť a hodila jsem do googlu "morroccan carrot salad". Výsledků nepřeberně, každý recept trochu jiný, v některém byly nedostupné ingredience, některé operovaly se syrovou mrkví, jiné s vařenou.
Já jsem pár receptů prolítla a nakonec jsem vyrobila salát z vařené mrkve a cizrny s pikantní jogurtovou zálivkou. A bylo to výborné. Myslím, že množství surovin by odpovídalo dvěma porcím salátu jako hlavní jídlo, ale já to do sebe naházela všechno, na posezení.
4 - 5 středně velkých mrkví
plechovka cizrny (tj. 240 g vařené cizrny)
olivový nebo slunečnicový olej
šťáva z půlky citronu
1/2 feferonky
1 stroužek česneku
římský kmín dle chuti (já dala asi půl kávové lžičky)
snítka petržele
snítka máty
250 g bílého jogurtu
Mrkev nakrájíme na kolečka a povaříme al dente.
Uvařenou a zchlazenou mrkev smícháme s cizrnou, zastříkneme olejem a citronovou šťávou. Bylinky nasekáme nadrobno a přidáme je k mrkvi a cizrně.
Jogurt smícháme s římským kmínem, feferonkou nakrájenou na tenká půlkolečka a najemno nakrájeným nebo nastrouhaným česnekem.
Jogurtovou zálivku přidáme k mrkvi a cizrně, promícháme.
Ideální by bylo nechat salát ještě v ledničce vychladit, ale já se na něj vrhla hned.
pátek 27. června 2014
sobota 21. června 2014
Summer Drink No. 1
Léto právě začíná a určitě je vám všem takové horko, že máte chuť na osvěžující nápoj. Já jsem jeden takový včera namíchala a jsem s ním naprosto spokojená.
domácí bezový sirup dle chuti
4 cl bílého rumu
hnědý cukr
citron/limetka
rozdrcené lístky meduňky
led
dolít vodou nebo minerálkou
Takže takové bezové mojito. Myslela jsem na něj už od loňska, ale teprve letos jsem zakoupila bílý rum.
A teď po ránu si dopřávám verzi virgin. Taky dobré. Ale chtělo by to víc tepla zvenčí.
domácí bezový sirup dle chuti
4 cl bílého rumu
hnědý cukr
citron/limetka
rozdrcené lístky meduňky
led
dolít vodou nebo minerálkou
Takže takové bezové mojito. Myslela jsem na něj už od loňska, ale teprve letos jsem zakoupila bílý rum.
A teď po ránu si dopřávám verzi virgin. Taky dobré. Ale chtělo by to víc tepla zvenčí.
pondělí 10. března 2014
Kimchi poprvé
Už dlouho jsem byla zvědavá na kimchi. Poprvé jsem se o něm doslechla z učebnice pro pučtoky, kde Korejka hovořila o tom, že vždycky snídá rýži a kimchi.
Podruhé jsem o něm slyšela, když kamarádka říkala, že je to druhé nejzdravější jídlo na světě.
A pak už jsem jen pátrala, kde bych ho mohla koupit. Narazila jsem na něj v Tamda Foods v pražské Sapě, ale pouze v kilovém balení, což se mi zdálo poněkud moc. Nakonec se mi zadařilo v korejském obchodě taktéž v pražské Sapě, kde jsem si koupila úhlednou plechovku se 160 g tohoto pokrmu.
Už předtím jsem věděla, že kimchi má být převážně kvašené zelí. Složení na mé plechovce říká, že jde o čínské zelí, vodu, sůl, chilli, cukr, šalotku, česnek a zázvor.
V pátek konečně nastala vhodná příležitost ho vyzkoušet. Můj milý nebyl doma, takže jsem mohla s podivným jídlem experimentovat sama na sobě. Porozhlédla jsem se na internetu, abych zjistila, jakým způsobem se to dá jíst, a docela mě oslovil tento recept: http://www.thekitchn.com/recipe-kimchi-fried-rice-with-extra-greens-177942
Nepátrala jsem, co je gochujang a rozhodně jsem ho do jídla nepřidala. Uvařila jsem si dopředu rýži, pak jsem na troše oleje opekla na kolečka nakrájený pórkový košťál a bílou papriku, přidala jsem kimchi, pak rýži a vejce a jedla jsem to takto, bez sojovky.
Nebylo to úplně špatné, ale nějaké mega nadšení se taky nekonalo (nicméně dnes mě totéž čeká k obědu, protože musím spotřebovat zbytek kimchi). Máte-li někdo recept na nějakou jinou kimchi specialitu, tak sem s ním.
Podruhé jsem o něm slyšela, když kamarádka říkala, že je to druhé nejzdravější jídlo na světě.
A pak už jsem jen pátrala, kde bych ho mohla koupit. Narazila jsem na něj v Tamda Foods v pražské Sapě, ale pouze v kilovém balení, což se mi zdálo poněkud moc. Nakonec se mi zadařilo v korejském obchodě taktéž v pražské Sapě, kde jsem si koupila úhlednou plechovku se 160 g tohoto pokrmu.
Už předtím jsem věděla, že kimchi má být převážně kvašené zelí. Složení na mé plechovce říká, že jde o čínské zelí, vodu, sůl, chilli, cukr, šalotku, česnek a zázvor.
V pátek konečně nastala vhodná příležitost ho vyzkoušet. Můj milý nebyl doma, takže jsem mohla s podivným jídlem experimentovat sama na sobě. Porozhlédla jsem se na internetu, abych zjistila, jakým způsobem se to dá jíst, a docela mě oslovil tento recept: http://www.thekitchn.com/recipe-kimchi-fried-rice-with-extra-greens-177942
Nepátrala jsem, co je gochujang a rozhodně jsem ho do jídla nepřidala. Uvařila jsem si dopředu rýži, pak jsem na troše oleje opekla na kolečka nakrájený pórkový košťál a bílou papriku, přidala jsem kimchi, pak rýži a vejce a jedla jsem to takto, bez sojovky.
Nebylo to úplně špatné, ale nějaké mega nadšení se taky nekonalo (nicméně dnes mě totéž čeká k obědu, protože musím spotřebovat zbytek kimchi). Máte-li někdo recept na nějakou jinou kimchi specialitu, tak sem s ním.
sobota 8. března 2014
Jak si vylepšuju kávu
Káva pro mě bylo po dlouhou dobu něco, co jsem nevyhledávala a aplikovala pouze v případě nouze nejvyšší (a pak to dopadalo tak, že jsem byla úplně rozklepaná, na studium či seminárku jsem se stejně nemohla soustředit, oči se mi zavíraly, ale rozbušené srdce mi nedovolilo usnout).
To se změnilo, když jsem ve svých 22 letech odjela na Erasmus do Říma. V Itálii prostě kafi neutečete. V bytě jsme se často setkávaly v kuchyni na kafepauzu a já tedy začala kávu připravenou v moka konvičce pít. Ráno s mlékem a cukrem, odpoledne pak už jen slazenou černou.
A náklonnost ke kávě mi zůstala i po návratu, jen jsem ji pak už povětšinou pila vždycky s mlékem.
Od moka konviček jsem minulý týden upgradeovala k espressu (pořídila jsem si na aukru nádherný ojetý pressovar v retro designu a rosničkově zelené barvě, který vaří fenomenální kafe) a už opět jedu v režimu, že ráno káva s mlékem, později už bez. A ať dávám kafe do sítka v konvičce nebo v espressu, je vždycky možné ho nějak vylepšit.
Někdy si kupuju ochucenou kávu v Oxalisu. Je navoněná až moc, takže jí stačí použít jen trochu a přidat k běžné kávě (občas si koupím nějakou lepší, ale povětšinou mi stačí arabica z Lidlu nebo Kauflandu, čtvrt kila za méně než 50 Kč; rozhodně nebrat modrý Jacobs a jednou jsem si pěkně naběhla z kávou Alfredo, která zabalená vypadala moc pěkně, ale byla přepražená a hnusná). Výsledná káva je mňam mňam. Osvědčily se mi příchutě English Toffee, Kokosový dort a Barbados, zklamala mě příchuť Amaretto.
Ale jsou i jiné možnosti, třeba koření. V arabském světě se pije káva s kardamomem, je pak trochu štiplavá, voní více sladce a mnohem víc nakopává. Podobnou službu poskytuje taky zázvor, někdy používám sušený, jindy na malé kousky nakrájený čerstvý.
Káva je dobrá taky se skořicí, vyzkoušela už jsem taky směsi dáta másala a perníkové koření.
Koření vždy přidávám do sítka s kávou, voda přejde přes něj a výsledná káva je čistá, chutná a voňavá.
Někdy do sítka přidám trochu kakaa. To není v kávě tak výrazné, ale trochu tam cítit je.
Jindy si kávu vylepšuju už hotovou. To pak nepoužívám ke slazení cukr, ale nějaký dobrý sirup, karamelový, vanilkový nebo mandlový.
Ve snaze se cukru vyhnout někdy používám alternativní přírodní sladidla. Zkusila jsem přírodní melasu, měla barvu a konzistenci dehtu a kafe se mi po ní zdálo ještě hořčí. Pak existují různé přírodní sirupy, obilné, rýžové, datlové, ty jsou fajn. A osvědčil se mi taky Sladovit z ječmenného sladu doporučovaný makrobiotiky.
To se změnilo, když jsem ve svých 22 letech odjela na Erasmus do Říma. V Itálii prostě kafi neutečete. V bytě jsme se často setkávaly v kuchyni na kafepauzu a já tedy začala kávu připravenou v moka konvičce pít. Ráno s mlékem a cukrem, odpoledne pak už jen slazenou černou.
A náklonnost ke kávě mi zůstala i po návratu, jen jsem ji pak už povětšinou pila vždycky s mlékem.
Od moka konviček jsem minulý týden upgradeovala k espressu (pořídila jsem si na aukru nádherný ojetý pressovar v retro designu a rosničkově zelené barvě, který vaří fenomenální kafe) a už opět jedu v režimu, že ráno káva s mlékem, později už bez. A ať dávám kafe do sítka v konvičce nebo v espressu, je vždycky možné ho nějak vylepšit.
Někdy si kupuju ochucenou kávu v Oxalisu. Je navoněná až moc, takže jí stačí použít jen trochu a přidat k běžné kávě (občas si koupím nějakou lepší, ale povětšinou mi stačí arabica z Lidlu nebo Kauflandu, čtvrt kila za méně než 50 Kč; rozhodně nebrat modrý Jacobs a jednou jsem si pěkně naběhla z kávou Alfredo, která zabalená vypadala moc pěkně, ale byla přepražená a hnusná). Výsledná káva je mňam mňam. Osvědčily se mi příchutě English Toffee, Kokosový dort a Barbados, zklamala mě příchuť Amaretto.
Ale jsou i jiné možnosti, třeba koření. V arabském světě se pije káva s kardamomem, je pak trochu štiplavá, voní více sladce a mnohem víc nakopává. Podobnou službu poskytuje taky zázvor, někdy používám sušený, jindy na malé kousky nakrájený čerstvý.
Káva je dobrá taky se skořicí, vyzkoušela už jsem taky směsi dáta másala a perníkové koření.
Koření vždy přidávám do sítka s kávou, voda přejde přes něj a výsledná káva je čistá, chutná a voňavá.
Někdy do sítka přidám trochu kakaa. To není v kávě tak výrazné, ale trochu tam cítit je.
Jindy si kávu vylepšuju už hotovou. To pak nepoužívám ke slazení cukr, ale nějaký dobrý sirup, karamelový, vanilkový nebo mandlový.
Ve snaze se cukru vyhnout někdy používám alternativní přírodní sladidla. Zkusila jsem přírodní melasu, měla barvu a konzistenci dehtu a kafe se mi po ní zdálo ještě hořčí. Pak existují různé přírodní sirupy, obilné, rýžové, datlové, ty jsou fajn. A osvědčil se mi taky Sladovit z ječmenného sladu doporučovaný makrobiotiky.
sobota 12. října 2013
Fenomenální čočková polévka
Podzim je čas hřejivých polévek a jednu takovou jsem si uvařila právě dnes - a úplně koukám, jak je dobrá. Nemůžu se nepodělit.
Na 4 porce potřebujeme:
100 g neloupané hnědé čočky (před vařením jsem ji nechala asi na čtyři hodiny namočit)
1 větší cibule
kus celeru
2 mrkve
2 kořenové petržele
2 rajčata
lžíce oleje
sůl, pepř a koření Kitchen King*
1,5 l vody
Cibuli nakrájíme na půlkolečka, rajčata na kostičky, kořenovou zeleninu nahrubo nastrouháme.
Veškerou zeleninu i s čočkou orestujeme na oleji, přidáme sůl a pepř a koření Kitchen King.
Zalijeme vroucí vodou a necháme 20 - 30 minut (až je čočka měkká) vařit na mírném plameni.
Podáváme s pečivem. Polévku je možné zjemnit zakysanou smetanou.
* pálivá indická směs koření (obsahuje koriandr, římský kmín, chilli, kurkumu, černý pepř, hřebíček, pískavici, sůl, muškátový oříšek, kardamom, zázvor, skořici, bobkový list, fenykl, kmín, hořčičné semínko, česnek, cibuli, asafoetidu), užíváme s rozumem, aby polévka nebyla příliš pikantní
Na 4 porce potřebujeme:
100 g neloupané hnědé čočky (před vařením jsem ji nechala asi na čtyři hodiny namočit)
1 větší cibule
kus celeru
2 mrkve
2 kořenové petržele
2 rajčata
lžíce oleje
sůl, pepř a koření Kitchen King*
1,5 l vody
Cibuli nakrájíme na půlkolečka, rajčata na kostičky, kořenovou zeleninu nahrubo nastrouháme.
Veškerou zeleninu i s čočkou orestujeme na oleji, přidáme sůl a pepř a koření Kitchen King.
Zalijeme vroucí vodou a necháme 20 - 30 minut (až je čočka měkká) vařit na mírném plameni.
Podáváme s pečivem. Polévku je možné zjemnit zakysanou smetanou.
* pálivá indická směs koření (obsahuje koriandr, římský kmín, chilli, kurkumu, černý pepř, hřebíček, pískavici, sůl, muškátový oříšek, kardamom, zázvor, skořici, bobkový list, fenykl, kmín, hořčičné semínko, česnek, cibuli, asafoetidu), užíváme s rozumem, aby polévka nebyla příliš pikantní
úterý 13. srpna 2013
Jídlo a já
Tak, že by tu byl just another food blog? Doufám, že ne. Vařím a jídlo prožívám, ale už staršně dlouho, začala jsem s tím ještě před tím, než to bylo in. Blogy o jídle ale nesleduju, nezajímá mě to, inspiraci hledám jinde.
Jídlo je pro mě důležitý od mých čtrnácti let, kdy jsem si uvědomila, že potřebuju zhubnout a začal lítý boj s kaloriemi. Dietařila jsem do nějakých osmnácti, měla jsem pořád hlad a špatnou náladu. S příchodem dospělosti se mi zklidnil metabolismus i chutě a zjistila jsem, že když budu jíst tehdy, když mám hlad, to, na co mám chuť, tak udržím váhu i náladu pod kontrolou (přestože je pravda, že teď v osmadvaceti to už zase není tak jednoduchý).
Důležitý je pro mě jíst řádně. Jsem nervózní, pokud denně nesním dost zeleniny, nelíbí se mi, když se musím cpát rohlíky s taveňákem nebo jogurtem. Jinak zas tak moc nehledím na to, jak moc je jídlo tučný a kaloricky vydatný, hlavně to musí být chutný a po všech stránkách uspokojující.
Nejsem nijak zvlášť na sladký (což se taky dostavilo až v té dospělosti, předtím jsem byla sugar girl), což je asi velká výhoda. Snažím se jíst v rámci možností docela zdravě, ale rozhodně nedokážu přijmout žádný striktní životní styl, jako je vegetariánství a veganství, vitariánství nebo makrobiotika. Dokážu se u nich inspirovat, ale nedokážu je slepě následovat.
Chci tady psát o svých vyvedených experimentech, o dobrých věcech, které jsem kde ochutnala, o dobrých potravinách, na které jsem kde natrefila.
Takže dobrou chuť a na zdraví!
Jídlo je pro mě důležitý od mých čtrnácti let, kdy jsem si uvědomila, že potřebuju zhubnout a začal lítý boj s kaloriemi. Dietařila jsem do nějakých osmnácti, měla jsem pořád hlad a špatnou náladu. S příchodem dospělosti se mi zklidnil metabolismus i chutě a zjistila jsem, že když budu jíst tehdy, když mám hlad, to, na co mám chuť, tak udržím váhu i náladu pod kontrolou (přestože je pravda, že teď v osmadvaceti to už zase není tak jednoduchý).
Důležitý je pro mě jíst řádně. Jsem nervózní, pokud denně nesním dost zeleniny, nelíbí se mi, když se musím cpát rohlíky s taveňákem nebo jogurtem. Jinak zas tak moc nehledím na to, jak moc je jídlo tučný a kaloricky vydatný, hlavně to musí být chutný a po všech stránkách uspokojující.
Nejsem nijak zvlášť na sladký (což se taky dostavilo až v té dospělosti, předtím jsem byla sugar girl), což je asi velká výhoda. Snažím se jíst v rámci možností docela zdravě, ale rozhodně nedokážu přijmout žádný striktní životní styl, jako je vegetariánství a veganství, vitariánství nebo makrobiotika. Dokážu se u nich inspirovat, ale nedokážu je slepě následovat.
Chci tady psát o svých vyvedených experimentech, o dobrých věcech, které jsem kde ochutnala, o dobrých potravinách, na které jsem kde natrefila.
Takže dobrou chuť a na zdraví!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)